Dveře jsou dvoukřídlé. Každé křídlo je spojované z jednotlivých prken, které člení dveře na menší části a vytváří kompozici jejich vzhledu. Dlouhé kusy po stranách, kratší mezi nimi, vyšší prkno u země. Mezi nimi plná dřevěná výplň vyřezávaná do obloučků anebo stupňovitě. Dveře působí velmi jednoduše. Nic jim nechybí ani nepřebývá. Představuji si, jak někdo to dřevo zpracovával a skládal dohromady do předem promyšlených poměrů. To už nejspíš tak jednoduché nebylo.
Z dálky působí proporce dveří zcela přirozeně. Koule pro otevření je umístěna v dolní části, jenom natáhnout ruku, uchopit ji, otočit a otevřít. Přicházím blíž a zjišťuji, že to tak není. Koule není u pasu, aby se dala snadno chytit do dlaně. Ve výšce mých očí se nachází klíčová dírka. Udivuje mě také detailní opracování dřeva, kterého jsem si doteď nevšimla. Našikmo seříznuté hrany či ozdobné zářezy. Obracím pohled nahoru a zvedám ruku do výšky. Chytám chladnou mosaznou kouli a otáčím. Bohužel však marně. Komu se dveře otevřou a pro koho zůstanou navždy zamčeny?