Jdu dlouhou, šedivou ulicí. Nalevo i napravo ji obklopují domy tři až čtyři patra vysoké. Hřebeny střech se vysoko nad mojí hlavou zubí proti nebi a jejich výška se mění prudkými skoky. Na první pohled a se sklopenou hlavou se ale domy podobají jeden druhému - liší se jenom odstínem šedi svých omítek. Z omšelých fasád pak vystupují jednotlivé vchody. Některé jsou o pár centimetrů předsazené, jiné jsou opravené - nově barevně nahozené. Některé dveře jsou čerstvě natřené, jiné dokonce vyměněné za moderní kovové, se skleněnými výplněmi.
Přicházím k domu s hrubou kamennou podezdívkou. Z jeho fasády na ulici shlíží čtyři řady oken s rozteklým sklem v oprýskaných dřevěných rámech. V pravé půlce jsou dva sloupce obyčejných, dvoukřídlých oken, obklopených zbytky starých fasádních ozdob. Okna v přízemí jsou tak vysoko nad chodníkem, že bych jimi viděla jen strop bytu, do kterého vedou, kdyby v nich nebyly záclony. Přesto jsou větší, než běžná dnešní okna. V každém dalším patře se pak velikost oken trochu zmenšuje až se smrskne na řadu čtyř drobných vikýřů korunujících střechu. Naopak sloupec na levé polovině fasády tvoří tří velkolepě vysoká okna s květinovými vzory vyleptanými ve sklech. Uprostřed průčelí domu jsou v podezdívce zasazené překvapivě malé dveře.
Vsunu klíč do nového zámku. Otočit s ním jde snadno, ale abych mohla dveřmi projít, musím se do nich opřít celou svojí vahou. Jejich prkna se pod mým ramenem prohnou, panty zaskřípou, když křídlo dveří otevřu do jeho krajní polohy. Pustím ho, uhnu se mu z cesty a nechám pružinu, aby dveře s prásknutím zavřela. Prostorem kolem mě se rozlehne ozvěna.
Stojím v malé vstupní hale naplněné světlem ze dvou směrů. Za mými zády proudí dovnitř světlo malým okýnkem nad vchodem, po mojí levé straně je pak velké okno s mléčným leptaným sklem. Oči mi oslepuje kontrast dlouhé tmavé chodby přede mnou, která je zakončená dveřmi se skleněnou výplní propouštějící dovnitř světlo ze dvora. Přesto, že je prostor světlý a díky vysokému stropu působí i vzdušně, je tu cítit vlhko - mokré kamení.
Vystoupím po třech schodech z šedého drsného kamene, vlevo míjím rameno točitého schodiště vedoucího nahoru, vpravo staré, ale obyčejné dřevěné dveře bytu v přízemí. Sejdu do sklepa po úzkém schodišti vlevo. I já musím při sestupování trochu sklonit hlavu, abych se do toho stísněného prostoru vešla. Omítka ze zdí kolem mě je opadaná a staré kamenné zdivo se na rozích drolí. Do sklepa vejdu zašedlými dveřmi zajištěnými těžkým kovovým zámkem. Pod nohy si tu svítím baterkou, dýchám vzduch, který je cítit plísní a uhelným prachem.
Vrátím se zpátky do vstupní haly a když si moje oči zvyknou na záplavu světla, projdu úzkou chodbou vlevo, skrz dveře s velkou, zamřížovanou, skleněnou výplní do dvora. Napravo ode mě přetékají odpadky z popelnic a u vjezdu naproti stojí na kamenných dlaždicích zarostlých mechem a trávou stará felicie.
Ze dvora projdu chodbou zpátky a začnu stoupat po schodišti tvaru písmene U do prvního patra. Cestou míjím schránky přivrtané do bílé poškrábané zdi a pod nimi několik na zemi ležících reklamních letáků, vyleštěných podrážkami obyvatel domu. Pokládám špičky nohou těsně za dokulata ohlazené hrany stupňů a konečky prstů levé ruky brousím o vroubky lesklého omyvatelného nátěru na stěně. Vstoupím na rozšířenou podestu v prvním patře, se třemi obyčejnými dveřmi s kukátky a lesklými kovovým kováním. Rohem podesty probíhají plynové trubky a na něj přisáté tři krabice plynoměrů. Na jedné z rohožek stojí zablácené, prošlapané botasky. Otáčím se doprava, pokračuji k ramenu schodiště, osvětlenému dalším ze tří leptaných oken. Pravou dlaní kloužu po poškrábaném dřevěném zábradlí a stoupám až do třetího patra. Tam odemykám dveře vlevo, otírám si podrážky o rohožku a vstupuji do bytu.
Do tmavé chodby proudí sice světlo ze dveří přímo naproti mně a z dalších, které tuším za ohybem doprava na jejím konci, ale ve vysokém prostoru se rozptýlí a vlastně je tu docela tma. Dveřmi naproti nahlédnu do ložnice - přehlédnu světlou studenou místnost s jedním oknem v protější stěně. Vrátím se do chodby a nechám se jí vést až k ohybu - před ním najdu dveře do malé koupelny vybavené umyvadlem a starou smaltovanou vanou a druhé do ještě menší místnosti se záchodem. Za ohybem chodba ústí do obývacího pokoje podobného ložnici, jen o něco většího, odděleného od ní silnou, chladnou zdí. Průchodem vlevo vejdu do kuchyně, osvětlené opět oknem vedoucím do dvora. Z tloušťky zdi oddělující kuchyň od koupelny vytuším, že tudy prostupuje domem starý komín.
Z bytu vyjdu zase ven na chodbu a naposledy se vydám po schodech vzhůru. Dovedou mě k nízkým dveřím z červotoči provrtaného dřeva. Povytáhnu petlici, jeden z posledních zachovaných kousků původního zařízení domu. Dveře při otevírání skřípou. Za nimi se mi otevře zšeřelý prostor. V paprscích, dopadajících sem malými střešními okny tu tancují zrnka prachu, voní tu staré dřevěné trámy podpírající konstrukci střechy. Ve větrném počasí dřevo strašidelně vrže. Dva mohutné cihlové komíny mě ale svojí stabilitou uklidňují.
Přeběhnu po nosníku mezi dvěma trámy až k okraji půdy, vyklopím vikýř a kochám se pohledem na střechy okolních domů.