Opuštěný dům
Dřevěné dveře s prosklením, které je chráněno kovovou mříží, stojí opuštěně za malou předzahrádkou osázenou rododendrony. Za sklem se rozprostírá tma, dům vypadá prázdný. Co se asi odehrává za nimi? Otevírají bránu do neznámého neprozkoumaného světa? Anebo se za nimi skrývá teplo domova, vůně bábovky a rodinná pohoda?
Dveře jsou umístěny asi pět schodů nad dlážděnou přístupovou cestičkou. Vyvýšená poloha jim propůjčuje důležitost, jakou si hlavní vstup do domu určitě zaslouží. Abyste je mohli otevřít, musíte překonat těch několik stupňů a zastavit se na vyvýšené ploše. Prostor přede dveřmi poskytuje lepší výhled do okolí. Snáze vidíte, jestli někdo přichází k vám nebo jenom mlčky prochází kolem a přemýšlí, jaké tajemství je skryto za dveřmi.
Klíč k tomu tajemství musí být ukryt někde poblíž. Na zemi leží rohožka. Původní červená barva už zcela vybledla. Je vidět, že už má něco za sebou. Pod rohožkou je však prázdno. Skrz skleněnou výplň ve dveřích se rýsují nepatrné obrysy prostoru za nimi. Místnost se nezdá být příliš velká. Možná jsou v dálce další dveře, ale nic není vidět jasně. Alespoň maličký paprsek světla navíc by pomohl odhalit záhadu skrývající se ve tmě.
Napravo stojí květináč. Kdysi v něm určitě rostla nádherná květina, která každý rok na jaře kvetla. Červené květy ladily s tehdy ještě novou červenou rohožkou. Dnes je však květináč prázdný, nic v něm neroste. Zůstala tu jen hlína, která čeká, až do ní zase někdo něco zasadí. Květináč je strážcem tajemství opuštěného domu. Strážcem zamčených dveří. Leží pod ním malý klíč. Je to ten pravý, kterým se dveře otevřou?
Do klíčové dírky zapadá bez jediného zaseknutí. Teď už jen otočit. Na kolik západů bude asi zamčeno? Na dva. Tajemství je dobře chráněno. Při otevírání se ozývají panty a trochu vržou. Nepohybují se tak snadno jako klíč v zámku. Možná už je dlouho nikdo neotvíral, a proto je to pro ně nezvyklá námaha.
Prostor za vstupem je najednou odhalen ve světle pronikajícím dovnitř otevřenými dveřmi. Když se zavřou, místnost se trochu potemní. Jediné světlo, které sem dopadá, je skrz skleněnou výplň ve dveřích. Jenom nepatrný paprsek rozptýleného světla. Při pohledu ven se za sklem rýsují obrysy kovové mříže. Když půjdete z domu někomu otevřít, přes sklo dobře uvidíte siluetu člověka, který na vás za nimi čeká. Mříž chrání vaše bezpečí, dokud se nerozhodnete neznámému cizinci otevřít a přivítat jej ve svém domě.
Asi šest kroků za vstupními dveřmi se nachází další dveře. Opět jsou dřevěné, ale tentokrát bez jakéhokoliv prosklení. Do další místnosti nepropouští žádné světlo a neposkytují ani žádnou nápovědu, co by se za nimi mohlo odehrávat.
Na rozdíl od tmavé vstupní chodby je další místnost překvapivě prosvětlená. Tolik světla dopadajícího do očí najednou působí i trochu bolestivě. Slunce proniká do interiéru třemi velikými okny naproti dveřím, jimiž se do této haly vchází. Místnost je poměrně velká, čtvercová. Vzdálenost od dveří k oknům je asi dvakrát větší než délka předchozí chodby. Okna jsou opatřena podobnými mřížemi jako vstupní dveře. Stejně jako dveře, i ona dobře střeží vnitřek domu. Nejspíš jsou orientována na západ, místnost je zbarvena teplými tóny zapadajícího slunce.
Podlahu pokrývají modrobílé kachličky, na spoustě míst už rozlámané. Potřebovaly by opravit. Každý krok je doprovázen zvukem, kdy se bota dotkne dlažby. To klapání se rozléhá po celé místnosti, možná i po celém domě.
Podél pravé zdi stoupá nahoru dřevěné schodiště. Místnost je převýšená přes dvě patra a z ochozu nad ním se dá shlédnout dolů. I když byli lidé žijící v domě zavřeni ve svých pokojích, mohli snadno vyjít na chodbu a zkontrolovat dění v hale. Ověřit si, jestli je někdo nepřišel navštívit. Nebo pozorovat děti pobíhající po domě v zápalu nějaké nové hry. Nebo se jenom přes zábradlí dívat na stíny v místnosti vytvářené zapadajícím sluncem.
Kromě tří oken jsou na levé zdi v hale také troje dveře, podobné těm, jimiž se sem vstupuje.
Za prvními se nachází velký pokoj. Nemá už žádné další dveře, jenom dvě okna umožňující výhled do ulice. Možná to byl salónek, kde rodina popíjela nedělní kávu, možná jídelna, ve které každý den obědvali.
Druhé dveře za sebou otevírají stejný pokoj jako ty první. Pouze okna jsou jiná. Nevidíme do ulice, ale za sklem s mříží se objevuje obraz zahrady s ovocnými stromy.
Třetí dveře ukrývají místnost nejmenší. Možná proto, že jako jediná z místností pokračuje dalšími dveřmi do úzkého prostoru s malým oknem pod stropem. Třetí místnost je opět prozářená zapadajícím sluncem. Z oken je výhled na louku, nad kterou slunce postupně klesá za obzor. Podle kachliček na stěně tady byla nejspíš kuchyně. A malý pokoj vzadu byla asi spíž. Každodenní vůně oběda musela často prostupovat až do haly.
V hale jsou umístěny ještě jedny dveře. Zastrčené pod schodištěm tak, že si jich každý na první pohled nevšimne. Možná by se dalo halou projít a vůbec na tyhle dveře nepohlédnout. Jakoby tu vůbec nebyly. Za dveřmi je malý pokoj bez oken, naprosto temná místnůstka. Když se dveře zavřou, neproniká sem ani kousek slunečního svitu. Nebylo by vidět na krok a jediná možná orientace by byla rukama tápajícíma ve tmě. Procházet kolem zdi a přejíždět dlaní po stěně dokud nenahmatáte roh. Anebo kliku dveří vedoucích zpět do haly.
Ve druhém patře se nachází široký ochoz ve tvaru L lemující dvě zdi. Na každé z nich se nachází opět trojice dveří. Šířka průchodu přede dveřmi umožňuje, aby tady v rohu mohlo stát křeslo. A vedle křesla malá knihovna, kde najdete knihu, kterou si můžete v křesle přečíst. Jak doopravdy vypadal ochoz, když byl celý dům zabydlen? Místo křesla by tu také mohly stát květiny.
Za každými dveřmi na této chodbě otevřené do haly je vždy jen jedna místnost. Kromě dvou mají všechny skoro stejné rozměry. Od dveří k oknům musíte projít asi sedm kroků. Dvě okna v každé místnosti poskytují dostatek světla, aby prostor nebyl temný. Tentokrát už okna nejsou opatřena mřížemi jako ty v přízemí. Výhled ven není ničím narušován. Ty dvě jinak velké, mnohem menší místnosti, jsou skryty za prostředními dveřmi. Úzké pokojíčky, každý pouze s jedním oknem.
Kolik lidí v domě asi bydlelo? Bylo tady tolik členů rodiny jako počet větších místností? Každá byla jedním pokojem? Anebo byl jeden z pokojů pro hosty? Podle prázdných místností už asi těžko s jistotou poznáme, k čemu kdysi sloužily. Jakmile byl dům vyklizen, jsou si všechny místnosti najednou podobné. Jenom hala se liší od těch ostatních. Jenom hala je stále v centru dění, i přesto, že místnosti kolem jsou prázdné.