HODNOCENÍ NÁVRHU PENZIONU S VÝHLEDEM
Návrh
tříhvězdičkového penzionu s výhledem úspěšně využívá
potenciálu místa. Sceluje přerušenou uliční zástavbu zaplněním
prázdné proluky a zároveň využívá výhledu na město na
západní straně. Vnitřní uspořádání i samotné řešení
fasád sleduje základní myšlenku otevřenosti k výhledu a
uzavřenosti do ulice tvořící podstatu celého návrhu.
Hmota nového
objektu svým měřítkem přirozeně zapadá mezi okolní
historickou zástavbu a nepřevyšuje její výšku. Využívá
nicméně rozdílné výšky podlaží, což umožňuje umístit zde
požadovaný počet pokojů pro hosty.
Orientace pokojů
směrem k výhledu skrz prosklenou fasádu je zvolena zcela logicky.
Právě pokoje představují místo, kde budou hosté trávit
největší část svého času v penzionu. Od ulice je dům naopak
chráněn plnou stěnou s malými pásovými okny propouštějícími
do prostoru chodeb jen minimální množství světla. Relativně
tmavé chodby nejsou určeny k delšímu setrvání, představují
pouze přístupovou cestu do pokojů, které vybízí ubytované k
odpočinku při pozorování zapadajícího slunce nad městem.
Kontrast charakteru těchto dvou prostorů je v souladu se základní
myšlenkou otevřenosti a uzavřenosti vůči dvěma obráceným
stranám domu. K setkávání hostů slouží salonek ve druhém
podlaží, který poskytuje nejen výhled na město, ale také
venkovní terasu.
V parteru je
umístěno lobby s návazností na kavárnu. Uliční fasáda je i
zde zcela uzavřená, narušená jedinými dveřmi. Pokud by byla
kavárna určena pouze pro hotelové hosty, bylo by její odvrácení
od ulice pochopitelné, ve skutečnosti by ale měla sloužit také
pro veřejnost. Za plnou fasádou vzbuzující pocit nepřístupné
hradby se ale kavárna stává spíše oddělenou od okolí. Naopak
ze salonku pro hotelové hosty o patro výš je umožněn pohled do
ulice skrz velké prosklení, které se v jiné části uliční
fasády víckrát neobjevuje.
Celá západní
stěna kavárny je, stejně jako všechny ostatní prostory
orientované do dvora, prosklená. Dvůr by měl být využíván
hotelovými hosty, návrh ale přesněji neuvádí, jakým způsobem.
Specifickou
atmosféru vytváří jedinečné obloukové schodiště. Kromě
důstojného prostoru pro pohyb návštěvníků představuje
schodiště také zajímavý estetický prvek v interiéru a podílí
se na image samotného penzionu. Jeho tvar se propisuje i do okolních
místností. V lobby na sebe zcela právem upozorňuje a intuitivně
tak směřuje hosty od recepce do vyšších pater k pokojům.
Výrazný tvar
schodiště se propisuje nejen do interiéru společných prostorů,
ale také do interiéru některých pokojů. Zároveň je jeho
tvarosloví zkopírováno i pro sociální zařízení. V tomto
řešení je patrná snaha vytvořit charakteristickou atmosféru i v
hotelových pokojích, obloučky vytvářejí dojem jedinečnosti. Je
však správné použít stejné tvarosloví pro reprezentativní
schodiště i pro soukromé koupelny? Není specifická atmosféra
pokojů vytvořena právě nezapomenutelným výhledem? Vizualizace
pokoje skrz pootevřené dveře neodhaluje jasnou představu o
působení jeho interiéru a dokonce ani chodby. Nejpřesněji
zobrazuje právě pootevřené dveře.
Také
materiálové řešení není doloženo zcela přesvědčivě.
Textová zpráva hovoří o lehkosti, kterou má dům vzbuzovat.
Pohled na prosklenou fasádu do dvora však zobrazuje poměrně
výraznou ocelovou konstrukci, která na první pohled dojem lehkosti
nevyvolává. Materiál uliční fasády v návrhu není nijak
specifikován.