Světlo ven, ale také dovnitř, linie jednoduché, plochy čisté. Omítnutí na cihelném základu, dřevěné terasy, kamenné dlažby. Dřevěné parkety, hliníkové rámy, snížené parapety. Klasické, ale ne moc, moderní, ale ne moc. Domov.
Místnosti vysoké tak akorát. Vestavěné dřevěné police a skříně ve výklencích pro knížky a vzpomínky na rodnou zemi, na dárky a objevy ze země nové. Dveře jako posuvné panely, rozdělují a ukrývají, otevírají a spojují.
Levé křídlo se schodištěm do patra pro rezidenty. Hlavní čelní vchod pro návštěvy a audience. Nitrem je komunikační uzel, jídelna, sál, křížení ramen, srdce rezidence. Jeho střed zaujímá velký kulatý stůl, tady jsou si všichni rovni. Levá strana jako vstup a jako únik pro obyvatele do jejich soukromí, dělená skladovacími prostory pro kuchyni a případný catering. Pravá strana s velkou knihovnou a studovnou pro jednání, učení a vědění. Přímo hleď kuchyně, obývací prostor a výstup na terasu. Proti slunečním paprskům je v létě třeba nad terasou napnout bílou textilní plachtu, ponořit nohy do bazénu.
Patro pro rodinu a jejich návštěvy. Společná kuchyňka na drobné dobroty, sníst je na terase. Společné prostory pro hru a odpočinek. Děti mají své království, společný pokoj. Proti schodišti společná koupelna a toaleta. Sousedící pokoj rodičů má šatnu, dost místa pro soukromí i odpočinek na terase. Pravou stranu půjčuje rezidence hostům. Pokoj s vlastním zázemím, samostatná buňka v domě.
Než odejdete, projděte se v zahradě a ještě chvíli odpočiňte na lavičce před rezidencí. Nad hlavou je slyšet šustění polské vlajky.
