Jako když vstoupíte do zarostlé magické zahrady. Vejdete skrz bránu obrostlou zelení. Před vámi se zvedá obrovská zelená zeď. Je na ní něco tak pradávného a důležitého, jako něco co tu už bylo miliony let před námi.
Prapůvodní koncept života. Základní hodnoty všeho živého. Narazíte na jakýsi vchod do zelené zdi, skoro jako by to ani nebyl řádný vchod, snad něco silnějšího než vy, vás vtahuje dovnitř. Přes trsy břečťanu se brodíte. Najednou před sebou vidíte drsnou bílou zeď, ve které je úplně obyčejný portál, který pořád působí chladně, ale pořád je přívětivější než masa zeleného chumlu.
Projdete se ocitenete se v chodbě, na jedné straně pokračuje portál dál do středu struktury, a na pravé straně se zvedá chodba do rampy. Vystoupáte dokola a začne se nad vámi rozevírat velkoryský prostor pod kopulí ze šlahounů a listů. Skrz zelenou kopuli prosvítá světlo a celý prostor nabádá k volnému rozjímání. Poddáte se...
Kaple
Celý návrh se točí kolem hlavní struktury s meditačním prostorem, který je vykousnut do gridu treláže pro popínavou zeleň čtvercového půdorysu. Vnější struktura je vytvořena z roxorů z betonářské ocele o průměru 10mm. Rostlinou pro strukturu byl zvolen břečťan, pro jeho schopnost vyrůst až do dvaceti metrů, nenáročnou údržnost, stínomilovnost a celoroční zeleň.
Uprostřed rastru se nachází kruhovitá budova, která slouží jako podstava pro nehmotnou kopuli. V budově se nachází zázemí pro uživatele, kancelář, toalety a sklad. Budova bude z betonu vyšší třídy pro efektivní obstání před břečťanem, zejména jeho kořeny, který není k stavbám uplně nejšetrnější.
Zahrada
Na pozemku kaple se nachází dvě roviny - negtiv a pozitiv. Stromy pokrytá půlka s remízky listnatých a ovocných stromů a občasnými mýtinkami, vybízející k odpočinku. Druhá půlka patří louce, na které se nachází kaple. Divoce rostoucí luční kvítí si před kaplí žije vlastním životem. Máky, zvonky, jetele - nikdo jim neříká jak mají růst a přitom utváří kapli důstojný prostor. Houští na okraji jižní části parcely se stává přirozeným plotem, který tvoří spíš jen symbolickou hranici. Obě dvě části mezi sebou postupně prorůstají. Tím co je spojuje i nespojuje je absence jakýchkoli dlážděných cest. Cestu ke kapli si každý musí najít sám. Nakonec si lidé budou moci vybrat. Nejkratší a nejsnadnější vyšlapaná cestička, která se časem sama objeví. Nebo si zvolit třeba delší trasu a pomalu se procházet mezi stromy. Ani jedna cesta není špatně a ani jedna není lepší než ta druhá, každý si volí svou.
